Matka mi jednou fackou otevřela čakru, stabilizovala karmu a vyčistila auru.

----------------

Tohle jsem opsal z časopisu "Zbrojovák O 3A", skvělý podnik v Brně.

https://www.email.cz/download/k/Ubrl4EFyyR0Wg0kUfxv1Bm4lCAJIh14gTJDaCeZ3PYx_4I41UXS3jb2Qx1pJnFNm5KjfclA/ZBROJOV%C3%81K%20-%20O%203A.pdf

Neotevřelo se mně to.

Ještě po 35 letech od gymplu se mi zdají živé hrůzostrašné sny o naší učitelce matematiky (museli jsme ji, nevím proč, říkat soudružko profesorko, přitom to rozhodně žádná profesorka nebyla). Stará, zapšklá, zákeřná, asi si léčila nějaké mindráky, ale dokázala mi zprotivit matematiku a srazit sebevědomí na dlouhá léta dopředu, takže jsem nakonec ani nešel na vysokou školu. To byla moje první srážka s blbcem.

Tím jsem nechtěl říct nic proti vám, naopak. Na některé učitelé rád vzpomínám, ale tohle byla vážně síla.

Označení pracovního zařazení středoškolský profesor působí trochu archaicky, ale naprosto legitimně se používalo. Myslím, že zvlášť na konzervatořích se používá dodnes i mimo školu. Soudruhování je jiná věc, jsem rád, že jsem se mu mohl povětšině vyhnout. (Mám 38 let po maturitě).

Při čtení Vašeho blogu jsem si vzpomněl na svá studentská léta a na to, že na většinu kantorů z té doby mám krásné vzpomínky a to jsem nebyl žádný vzorný student, spíše naopak. Patříte asi ještě k té generaci učitelů, pro které bylo toto náročné povolání posláním a dělali jej s láskou. Bohužel podobných učitelů zejména mladšího věku potkávám nyní strašně málo, spíše je to vyjímka. Soudím tak podle učitelů mých dětí a nyní již i vnoučat.

Ono je to dost různé. Letos jsem začala učit na nové škole (po 24 letech) a mám zde hodně mladých kolegů a jsou výborní! Nemůžu si stěžovat. Dost záleží na vedení školy a klimatu školy a pak to jde téměř samo. A ano, na své kantory vzpomínám také moc ráda, i oni jsou důvodem, proč jsem vždycky chtěla jen učit!

Ohromné! Palec nahoru! Dneska má fůra rodičů doma rozmazlené fracky, kteří - stejně jako jejich rodiče - uznávají jedinou autoritu - sebe samu. A většinou to nikam nedotáhnou, protože v určitém čase podpora rodičů zmizí a těm namyšlencům dá sám život pár facek (obrazně řečeno). Když byla mladší dcera na základce, měla tam podobnou učitelku češtiny a angličtiny. Ohromně fajn ženská, snažila se pomáhat na všechny strany, ale taky tam bylo pár rodičů, kteří byli přesvědčeni, že za špatné chování a známky může ona a ne ten jejich "domácí poklad"...a mě taky táta pořádnou střelil, když jsem donesl třídní důtku...a pamatoval jsem si to dlouho 

Doba se nám "trošku" změnila, to ano, nicméně já si na děti ani rodiče nemůžu stěžovat. Nechci to zakřiknout, ale zatím spolu vycházíme výborně. Jednáme spolu na rovinu a to se vyplácí. Občas se nějaký ten karambol stane, ale bez toho to nejde. Nebyli jsme jiní.

Učitelko, a to se Vám líbí, že jakýsi tupec mlátil dítě do hlavy ?

A to mu jako měl čtyři hodiny domlouvat a hladit ho po hlavičce?

Maminka divná, ale kupovat za děti růže taky. Proč to dělat? Pokud někdo chce něco koupit, koupí, pokud ne, tak ne. Proč děti podobně manipulovat a nutit. K tomu vybočit musí být hodně silná osobnost.

Děti nepijí pivo, to byli dospělí nebo téměř dospělí kluci. A to že chtěli koupit růže, to byl jejich nápad. No a vždycky záleží na domluvě. My jsme se domluvili takto.

Děkuji za milé počtení.Moc příjemně se článek četl,zavzpomínala jsem na svoje školní léta,ale už je to dááávno

Také děkuji. Také ráda vzpomínám.

Po dlouhé době zase blog, který mne chytil za srdce. Za chvíli mi bude 50, u blogu jsem bezděky zavzpomínal na učitele i spolužáky i na rodiče. Karma jako vyšitá a nenechte se rozhodit tím moralizováním o násilí na dětech. K výchově odjakživa jedna za ucho patřila a patří, ať si říká kdo chce co chce

Rozhodit se nenechám, jsem zvyklá na různé názory a jsem zvyklá diskutovat! S rodiči i s žáky. Nikomu názor neberu a znovu upozorňuji - nikdy jsme neměla chuť žáčka lištit! Navíc mě baví názory ostatních, byť se od mých názorů liší. A ano, jedna "za ucho" může být, někdy je to víc než 1 000 planých keců. Jako učitelka takové metody ale nepreferuji. A jako matka jsem je nepoužívala. A jsem ráda, že jsem Vás potěšila.

Mlácení dětí je zlo, a učitelka, která se nad tím rozplývá, taky

Kdo se rozplývá? Nikdy jsem neuhodila své dítě (mám dva kluky doma) a nikdy jsem nepocítila potřebu uhodit žáka! A neschvaluji fyzické tresty. I když mě rodiče chtěli podepsat papír, že můžu liskat jejich děti, s úsměvem jsem odmítala. Zde jsem něco "popsala", asi to chce trošku nadhled. Ale ano, lidé jsou různí, možná jsem to popsala pro některé špatně. Není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem. Tak doufám, že některé blog pobavil a že je jich většina, která pochopila nadsázku.

Neutíkejte!!! Má to smysl! Já tomu věřím už 50 let!!! Co nějaké dívadlo, nebo muzeum??? Učila jsem 28 let na SŠ a nyní jsem byla prvním rokem na ZŠ! Někteří se divili, proč jdu na ZŠ! Právě tato doba mě "nakopla"! Mám pocit, že jsem pomáhala nejen žáčkům darebáčkům, ale i rodičům. Měla jsem pocit, že hlavně ti rodiče ocenili moji práci! A víte, jsem pyšná, když těm rodičům ukážeme, že nečekáme jen na prázdniny, když sledovali hodiny, když jsem slyšela, jak peskují ty svoje bobky a litují učitele v přímém přenosu! Ukažte, že toto není práce jednoduchá a pro každého! Pokud Vás to ovšem baví! Pokud ne, nemá smysl trápit sebe a zároveň děcka a rodiče.