Paní učitelko, já jsem to udělal jen a jen kvůli vám!

Paní učitelko, já jsem to udělal jen a jen kvůli vám!

To si tak kráčím v Kauflandu kolem regálu s pomeranči, když se za mnou ozve: „Ahoj, jak to jde, Iri?“ Pavlík! Můj bývalý žáček! „Ahoj Pavli, já jsem tak ráda, že tě vidím, ty můj krasavče,“ vypadne ze mě a téměř si padneme s Pavlem kolem krku. Můj bývalý žák. Pavel a Rosťa k tomu! Nerozlučná dvojka. Takové žáky máte jen párkrát za život a nikdy na ně nezapomenete. Kolik let mají ti kluci po maturitě? Deset let je málo, spíš patnáct to bude.

Oba se vyučili v oboru elektrikář a pak se pustili do studia nástavbového, maturitního. Když byli na tříletém studiu, neučila jsem je, ale často jsem zaslechla jména těch dvou průserářů na pedagogické radě. A pak jsem se stala jejich třídní učitelkou! To byla tedy třídečka! Dvacítka dospělých, lenivých, často zamilovaných, hrozně „moudrých“ a zkušených, ke studiu málo motivovaných a trošku vulgárně se vyjadřujících rarachů! Ale taky parta vynalézavých, usměvavých, kamarádských, žertujících, při sobě stojících kluků! A v jejich čele? Pavel a Rosťa!

Příběh první – Proč ta kukačka furt kuká?

Začíná hodiny matematiky, prezenci máme za sebou, píši na tabuli téma hodiny. Tu slyším: „Kuku, kuku, …“ a žáčci se vrhají k oknům! Hledají kukačku. Nahlížím také. Jako by kukala ta potvůrka hned vedle okna!

„Jé, paní učitelko, do jaké čeledi patří kukačka? A je pravda, že nestaví hnízda a je velmi promiskuitní? Střídá často partnery? A jak brzy se nám letos vrátila, že? Je teprve únor, a jak kuká, co?“ Slyším jeden dotaz za druhým. Hned se chytnu a začnu vysvětlovat rozdíl mezi čeledí u rostlin a řádem u živočichů. Všichni hledí z okna a kukačka nikde! Usedneme do lavic a znovu to kukání… A další dotazy. Když se kukačka ozývá asi popáté, už i já zbystřím! Je vytrvalá. A ruší nás!

Asi po patnácti minutách přeruším povídání o kukačce a vstávám od stolu! Rána! Něco spadlo na zem, pod stůl. Podívám se a vidím mobil omotaný izolepou.                                                                          Následuje povzdech Pavlíka: „Já jsem vám, hňupi, říkal, že tam ten mobil hodinu nevydrží!"

Smích! Dvacítka pobavených dvojic rozzářených očí a radost, jak mě dostali! „A ani vám nebylo divné, že tak moc kuká v únoru, co, paní učitelko!“

Příběh druhý – Že tam půjdete se mnou, paní učitelko?

Končí školní rok a na vysvědčení Rostika se objevily koule! Tři! Rosťa je smutný, málem brečí! I mně je líto, že by tento Rosťa opustil naši třídu! A tak se klučík odvolá proti klasifikaci z němčiny, na to má právo! No jo! Ale přezkoušení před komisí není sranda! A tak sedí v křesílku u mě v kabinetě, spíná ručičky a prosí: „Že tam budete také, paní učitelko?“ Komise má tři členy. Učitelka němčiny, já a pan ředitel.

Kolegyně Jana šprechtí německy, Rosťa obrací oči v sloup! „Co tady to slovíčko?“ ukazuje prstem učitelka a ptá se, jak se řekne „lepší“ německy, a rozhodně se jí nelíbí odpověď v testu „guter“!

Pan ředitel napovídá něco jako „besser“. Rostikovi zazáří očka, usměje se a směle povídá: “Už vím! MESSER,“ zašveholí. „Špatná odpověď,“ hlásí kolegyně Jana a upozorňuje, že to je německy nůž. Mně cukají koutky úst a pan ředitel něco hledá pod stolem.

Zkouška nakonec dopadla dostatečně, Rostik si v srpnu opravil další dva předměty a postoupil do maturitní třídy!

Příběh třetí – Stužkáč, jaký jste nezažili!

A už se nám blíží maturita. Stužkovací večírek byl velkolepý! Probíhal ve Slovácké búdě, klíče od této búdy jsem půjčila já. Stužkáč uspořádaly dvě třídy nástavbového studia. Moje klučičí třída a druhá třída holčičí. Slovácká búda byla narvaná k prasknutí a zlatým hřebem večera byly „Zprávy“. U vchodu bylo obrovské promítací plátno, za stolem seděli Pavel a Rosťa, v obleku, načesaní, jako komentátoři a na plátně se objevovala jedna zpráva za druhou. Ke každé zprávě byl vtipný komentář s písničkou.

A už tu běží Pelková a Lonová, obě zástupkyně ředitele, k tomu hraje písnička „Holky z naší školky“ a kluci komentují a komentují…

Následuje Ing. Havříček, prochází se v prázdné třídě před tabulí a kluci podotýkají, že naše škola má tak vzorné učitele, že si připravují hodiny v prázdných třídách o víkendech! Neznalý člověk netuší, že ti soplíci sedí vzadu a vše filmují a náramně se u toho baví.

A už jsem tu já! Písničku mně vybrali od božského Karla – Je, jaká je. Tehdy jsem nosila delší vlasy a ofinu do čela a tak se asi 15x zopakuje, jak si ofinu odfoukávám z čela! Ozývá se smích a kolegyně Vlaďka nechce věřit, že jsem o natáčení nevěděla!

A další! Vlaďka! Máchá rukama před tabulí jako šílená! Vedle mě se ozve: „Já je zabiju! To předvádím páku ve fyzice, není to tak, že by mně hráblo!“ Podívám se na ni a povídám: „A neříkej, žes o tom nevěděla!“

Následují další učitelé, chybí jen kolega Pilka! Ten je odhalil, ale nám ostatním ty divochy nepráskl!

Tehdy jsem byla dokonce u kadeřnice, abych pazůrkom nedělala ostudu! Zbytečně. Hned na začátku na mě navlekli brnění. Bylo těžké a s radostí jsem ho velmi brzy odložila. Můj účes tehdy ale utrpěl.

Ráno jsem šla zkontrolovat búdu. Jestli nelehla popelem. Když jsem odcházela kolem půlnoci, zábava byla v plném proudu. Z děvčat tam zůstala do rána jen jediná, vše uklidili moji milovaní elektrikáři!

Příběh čtvrtý – Večeře byste nestíhala, paní učitelko

Je po maturitě. Sedíme u táboráku, opékáme špekáčky a bečka je poloprázdná.

„Rosťo, no, Rosťo, řekni, jak sis vyrobil ten falešný výpis pro mamku,“ pomrkává na Rosťu Adam.

„Paní učitelko, obešel v pololetí celou třídu, prohlédl si naše výpisy a povídá: “Hm, Dane, dvojku z matiky mně mamka nesežere, ale ukaž, Tome, ty máš za čtyři“ Dej to sem, půjčím si tvůj výpis,“ směje se Rosťa. A vyrobil si nový pololetní výpis, kde místo kule z matiky je hezká čtverečka!

Nasadím přísný a zděšený výraz!

Rosťa na mě šibalsky mrkne a povídá: „Paní učitelko, já jsem to udělal jen a jen kvůli vám! Podívejte! Donesu dom kulu z matiky a mamku trefí šlak! A kdo se bude o nás doma starat, no, kdo? To špinavé prádlo bych vám dom autem občas hodil, trochu bysme i doma uklidili, ale ty teplé večeře u nás doma a zároveň u vás doma…To byste asi fakt už nestíhala!“

A tak tu stojíme s Pavlíkem u regálů s ovocem, uprostřed Kauflandu a já jsem náležitě pyšná na takové absolventy! Na takové se totiž opravdu nezapomíná. Vryjí se vám do paměti i do srdce. To nekecám.

A pointa?

Oba hoši mají stále stejnou práci! Tam, kam nastoupili po maturitě, tam zůstali dodnes. Oba hoši si postavili dům, oženili se a mají děti! Rosťa má dva kluky a Pavlík holčičku. Sleduji je na FB. A oba hoši si vzali za manželky  -  UČITELKY!

A to těm rarachům přeji!

Irena